Ve středu 9. července vyrážím směr Kanada - Vancouver. Do města, které je vzdálené 8400 Km od Brna, strašná dálka. V Brně jsem strávil celý dosavadní život. Je to zvláštní pocit opouštět tohle město na tak dlouho dobu. Poletím z Prahy do Frankfurtu, tady přestup do letadla společnosti Condor a ve středu tamějšího času v 16:55 přistání na YVR airport Vancouver. Bude to nepochybně prozatím největší životní změna. Jestli je tento plán dobrý nebo špatný nápad, to se ukáže až časem. Život netrvá věčně a velký věci bez odvahy člověk většinou zažít nemůže. Před pár lety by mě určitě nenapadlo někam odcestovat na delší dobu. Byl jsem tím posledním, kdo by se sebral a odjel sám pryč. Něco se změnilo, někdo mě ovlivnil. Nejlepší kamarádi vědí kdo. Nakonec je z toho cesta do Vancouveru.
Svůj blog jsem pojmenoval "Do Kanady za odvahou". Uvědomuju si, že často nemám odvahu udělat věci, který chci. Jednoduše nejsem tak odvážný, jak bych si přál. Nedostatek odvahy mě v životě limituje. Třeba se to v Kanadě změní. Pokusit se o to je správný krok.
Poslední dny před odletem přirozeně trávím loučením se svými nejlepšími kamarády a samozřejmě s rodinou. Nakupuju si věci, které mi chybí. Vyřizuji si ještě poslední dokumenty, které jsou pro pobyt v Kanadě nutné. Je toho opravdu dost. Najednou chcete stihnout věci, které jste odkládali dlouhou dobu. Prožívám trošku chaos při balení kufru, jelikož jsem zjistil, že mám neuvěřitelnou hromadu svetrů, triček... který mám z různých důvodů rád, ale všechno si vzít nemůžu.:) Snad se vlezu do limitů pro zavazadla obou leteckých společností. Nabalil jsem si taky nějaké knížky, na které se mi doma prášilo řadu let. Teď mám ale pocit, že si je musím vzít s sebou, že budu mít chuť si je v Kanadě přečíst. Nikdy jsem nejel na tak dlouhou dobu pryč, a proto svůj odjezd zatím vnímám tak, že jedu pryč tak na tři, čtyři týdny.
Dnes je neděle, 6. červenec 2014. Tento text ještě píšu z pohodlí své postele v Brně. Další zápis vznikne nejspíš až ve Vancouveru, na jiné posteli v bytě paní Shannon, u které budu po dobu 17 dní bydlet po svém příletu. Paní domácí má psa, snad bude v klidu a nebude na mě štěkat.:) Těším na hory, oceán a lodě ve Vancouveru, jsem zvědavý, zda budu lidem rozumět, naopak se netěším na ospalost, která mě zachvátí po časovém posunu o 8 hodin zpět.
Tak zase příště.
Svůj blog jsem pojmenoval "Do Kanady za odvahou". Uvědomuju si, že často nemám odvahu udělat věci, který chci. Jednoduše nejsem tak odvážný, jak bych si přál. Nedostatek odvahy mě v životě limituje. Třeba se to v Kanadě změní. Pokusit se o to je správný krok.
Poslední dny před odletem přirozeně trávím loučením se svými nejlepšími kamarády a samozřejmě s rodinou. Nakupuju si věci, které mi chybí. Vyřizuji si ještě poslední dokumenty, které jsou pro pobyt v Kanadě nutné. Je toho opravdu dost. Najednou chcete stihnout věci, které jste odkládali dlouhou dobu. Prožívám trošku chaos při balení kufru, jelikož jsem zjistil, že mám neuvěřitelnou hromadu svetrů, triček... který mám z různých důvodů rád, ale všechno si vzít nemůžu.:) Snad se vlezu do limitů pro zavazadla obou leteckých společností. Nabalil jsem si taky nějaké knížky, na které se mi doma prášilo řadu let. Teď mám ale pocit, že si je musím vzít s sebou, že budu mít chuť si je v Kanadě přečíst. Nikdy jsem nejel na tak dlouhou dobu pryč, a proto svůj odjezd zatím vnímám tak, že jedu pryč tak na tři, čtyři týdny.
Dnes je neděle, 6. červenec 2014. Tento text ještě píšu z pohodlí své postele v Brně. Další zápis vznikne nejspíš až ve Vancouveru, na jiné posteli v bytě paní Shannon, u které budu po dobu 17 dní bydlet po svém příletu. Paní domácí má psa, snad bude v klidu a nebude na mě štěkat.:) Těším na hory, oceán a lodě ve Vancouveru, jsem zvědavý, zda budu lidem rozumět, naopak se netěším na ospalost, která mě zachvátí po časovém posunu o 8 hodin zpět.
Tak zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat