Běžkováníčko ve Whistleru!

Wow! Minulý víkend, to byl víkend! Dnes narychlo kratší zápis o mém minulém prodlouženém víkendu v lyžařském resortu Whistler. Naposledy krátce po Vánocích jsem psal, že bych se tam rád vydal na pár dní zaběžkovat. Držel jsem se plánu, s kamarádem do Whistleru vyrazil a byl z toho nejlepší víkend v Kanadě!

Cestou autobusem do Whistleru

S kamarádem, slovenským bratrem, jsme vyrazili v pátek brzy ráno, dny před tím však byly velký shon. Škola, job, ale když jsem na netu koukal na online kamery a viděl tu hromadu sněhu a překrásný prostředí k běžkování, neřešil jsem nic a prostě existoval jen Whistler..:)

Takže natěšení rostlo, připrava na výlet byla hotová a pak přišla středeční noc a najednou jsem onemocněl. :/ Čtvrtek to bylo peklo. Z rána škola, večer práce, já byl celej slabej, pořádná bolest hlavy, teplota...Shltl jsem tak pár grepů, vypil džus, rozžvejkal jsem pár stroužků česneku, vypotil jsem se a v pátek ráno jsem byl jakštakš připraven vyrazit. Nechtěl jsem ten výlet zabalit.

Naplánované jsme měli tři dny - pátek, sobotu a něděli. Do Whistleru jsme dorazili v pátek ráno kolem 10. hodiny, ubytování jsme měli domluvené u kámošky, naše věci jsme hodili prozatímně do kůlny a hnali jsme si to do centra běžkování k jezeru Lost Lake ve Whistleru. Ve vesničce Whistler se to hemžilo lyžaři, každej tahal lyže nebo snowboard a zdálo se, že jsme s kámošem byli snad jediní běžkaři v oblasti. Tam ve Whistleru je to samej pracháč. 125 CAD/den na vlek/lanovku je moc peněz, my jsme denně platili 25 CAD za vstup na běžecké tratě.

Takže u Lost Laku, přímo u začátku běžeckého areálu, byl obchod s nějakým tím občerstvením, ale hlavně půjčovna běžeckého vybavení. Půjčil jsem si vše - boty, hůlky a lyže. Denní pronájem vybavení stál 25 CAD. Kámoš chtěl ušetřit, běžky, hůlky i boty měl svoje, nakonec však musel změnit plány..:)

První desítky metrů na běžkách u zamrzlého jezera Lost Lake

Přiznávám, napění u mě rostlo, když jsem viděl tu překrásnou běžeckou stopu v lese, už jsem se tam chtěl projíždět. Překvapivě byl jeden ze zaměstnanců kluk z Česka a nakonec jsme tam narazili na další tři Čechy.:)

Borec jestli chci běžky na klasiku nebo na bruslení, tak říkám co já vím, asi to, co je snazší. Klasika tedy. Zasunul jsem se do vázání, nasadil rukavky, čapku, zkontroloval kvalitu sněhu a nevím přesně po kolika, ale dost možná po 12, 13 letech vyrazil do bílý stopy.

Zpočátku jsem moc nevěděl, o co přesně na těch nestabilních běžkách jde, ale moc se mi to líbilo. Stopa byla krásně upravená, všude kolem sníh, útulná cesta vedla lesem, naprosto jasno a slunečno a jen výjimečně jsme narazili na další běžkaře. Dali jsme takový delší 12 km dlouhý úsek kolem jezera, při sjezdech jsem moc jistotou a pevným postojem neoplíval a párkrát jsem tak sebou i švihl do sněhu.:)

První delší sjezd, ještě značná nejistota na lyžích. Na lyžích se zdá, že se dolů řítíte obrovskou rychlostí, skutečnost na videu je jiná.:)

Kámošovi se asi po hodině běžkování rozpadlo jeho super retro 30 let starý vázání na jedné lyži. Nejdřív mi tvrdil, že to do večera vydrží...no samozřejmě to nešlo, tak jsme se vrátili na základnu, on si vypůjčil běžky a zase jsme běžkovali.


Po zhruba hodině běžkování. S těma dlouhýma hůlkama se člověk dost dobře nemohl postavit zpět na lyže a navíc slovenský komentáře kamaráda to všechno ztěžovaly.:) 

S parťákem běžkařem ze Slovenska

Takže zhruba po těch 12 km byl čas na pauzu, zklidnit se, ohřát se a připravit se na večer, jelikož jsme zjistili, že se dá kolem jezera běžkovat i večer pod umělým osvětlením. Podél cesty se za tmy rozsvěcovaly lampy. V chatě pijeme čaj, já jsem se najednou cítil dost mizerně, musel jsem mít teplotu, ale během běžkování jsem se soustředil jen na výkon a přírodu kolem a nic jsem necítil. Hodil jsem do sebe prášek a za chvíli jsem se cítil líp.

Odpočinek po prvním úseku

Nikdo nikde jen ticho a mráz

Běžkování za tmy je neskutečná paráda. Venku trochu přituhlo, stopa tak zamrzla a jízda se zrychlila. Tuším dali jsme tři kola po 4 km kolem jezera, během druhýho úseku jsme zalezli do tzv. warming hutu - chaty, která je vytápěná, připravená pro běžkaře a dostupná hned vedle tratě. Takovej strohej, ale moc moc útulnej kanadskej srub, kde člověk nabere trochu sil, hodí si nohy na stůl a ohřeje se.

Večerní běžkování pod světly zamrzlou stopou kolem jezera.

Warming hut - vyhřívaná a pohodlná chata k dispozici všem běžkařům

Takže první den jsme toho měli plný kecky, dohromady jsme dali asi 23-24 km. Únava alespoň u mě byla taková příjemná, žádný že bych byl zatavenej nebo se nemohl pohnout, to vůbec ne. Večer jsme se šli projít nočním, ještě vánočním Whistlerem. V blízkosti těch pár nočních klubů, které tu jsou, se hromadila prachatá oslavující omladina, z které značná většina údajně vlastní falešné ID "občanku", aby jim v podniku nalili alkohol. Centrum Whistleru v noci není moc klidné místo.:) Parádní den jsme nakonec zakončili večeří v indické restauraci a vínem na bytě s brněnskou kámoškou.

Whistler v noci

Whistler Olympic Plaza - tady se v roce 2010 během zimní olympiády předávaly těm nejlepším sportovcům olympijské medaile

Následující den ráno mi nebylo nejlíp. Krátkej spánek, nejspíš teplota, bolest v krku a ano i ta bolest svalů, zejména třísel nakonec přišla...Takže necítil jsem se nejsilněji, ale šlo se prostě zase běžkovat. Druhý den nás Whistler přivítal jinak. Venku bylo trošku tepleji, hustě sněžilo, obloha zatažená. Měli jsme plán vyrazit do Callaghan Valley - do překrásného údolí, kde se konalo několik olympijských disciplín zimních olympijských her v roce 2010.

Ráno nás potěšilo husté sněžení

Před každou budovou stojany na lyže a snowboardy, ve Whistleru se většinou nekrade

Ve vesnici jsme ráno dali nějakou kávu a v 9:45 vyráželi autobusem do údolí. Zpátky z údolí do vesnice jel autobus už ve 2.30, takže na samotný běžkování jsme měli nějaké 3,5 hodiny.

Nahoře v údolí parádní chumelenice, hustý sněžení vykouzlilo sice těžký, ale překrásný podmínky pro běžkování. Počasí bylo pro mě osobně snad ještě krásnější, než den před tím, kdy bylo mrazivo a jasno.

Během naší cesty jsme si užívali pohled na čepice sněhu na větvích, běžky jsme tlačili zasněženou stoupou čerstvým sněhem a zdravili jsme poměrně dost zkušených běžkařů směřující stejným směrem, jako my. Většina běžkařů, které jsme potkávali, si to okolím šinula bruslením, my dva jsme byli věrni tradičnímu lyžařskému stylu - klasice. Na bruslení musí mít člověk dobrou kondici, kterou jsem, jak jsem další den v neděli zjistil, neměl. V Callaghan Valley jsem si ukousli kolem 13 km a bylo to tak krásně akorát, abychom měli ještě sílu na naše oblíbená noční kolečka u jezera dole ve Whistleru. Odpoledne jsem zjistil, že mi v pátek v půjčovně půjčili různě dlouhé běžky, který k sobě nepasovaly. Jedna byla dlouhá 203 cm a druhá 208 cm. Vybavení je ale prý jen 20 % úspěchu, moc jsem se tím tedy netrápil..:D

Jeden z delších sjezdů v Callaghan Valley.

Stylově kovbojskej warming hut v Callagan Valley

Olympijské skokanské můstky v Callaghan Valley.

V podvečer zase přituhlo, přestalo sněžit, takže stopa zrychlila a všechny ty mírné sjezdy ve stopě kolem jezera, to byl fantastickej požitek. Člověk se shrbil, hodil hůlky kolem pasu a běžky ve stopě jen šustily. Běžkování už asi nemůže být krásnější, než když večer za tmy pod lampami běžkujete na perfektně upravené trati kolem zamrzlého jezera. Ach ty sjezdy, ty bezstarostný uvolněný sjezdy...:) Jak jsem pořád všechno fotil a taky občas padal na zem, podařilo se mi ztratit svůj sněhově bílý Iphone. Naštěstí jej kamarád běžkař jedoucí za mnou duchapřítomně svým orlým zrakem na bílém sněhu spatřil a zachránil. Nechal mě asi hodinu bez telefonu a pak mi jej jako hrdina nálezce předal.:) Za sobotu dohromady ujeto znovu kolem 24 km. Pozdě k večeru se zase hodně změnilo počasí. Sněžení se proměnilo v déšť, začala obleva a sníh začal tát.


Bruslení na běžkách pro klasiku. Jinak to skončit nemohlo. :)

Perfektně upravená trať pro večerní běžkování

Kanadský srub

Neděle byl náš poslední den ve Whistleru. Dohodli jsme se, že do Callaghan Valley už nepojedeme, že vyrazíme k jezeru a vezmeme to vrchem, kudy jsme ještě nejeli. Já jsem se už po těch dvou dnech cítil docela zdravě, při pohledu na ty kanadský machry a také dámy bruslící na běžkách jsem si lámal hlavu, čím to, že mi to bruslení na běžkách tak drhne. Pražák v půjčovně mi vysvětlil, že musím obout běžky na bruslení bez vzorku zespodu lyže. Jedním dechem dodal, že dneska rozhodně nejsou vhodný podmínky pro styl bruslení na běžkách. Opět totiž hustě sněžilo, napadlo nějakých 10 cm neupravenýho sněhu a to nejsou ideální podmínky pro bruslení. Já jel svou, vyměnil jsem si boty a lyže z klasických na ty na bruslení a šel jsem. Kámoš moudře ponechal vybavení na klasiku a já jsem hned po 10 metrech věděl, že se hodně nadřu a že jsem vzhledem k podmínkách zvolil špatný typ lyží.

S českým sněhulákem, kterého postavily české běžkyně na lyžích před námi

Sjezdy už byly lepší, skoro jsem nepadal, jízda z kopce byla jistější a i se zatáčením v rychlosti jsem si dokázal dobře technicky poradit. No jo. ale jízda, neboli spíš chůze do kopce, to byl trest za to, že jsem si zase nenechal poradit. Klasiky ty kopce vyšlapat nešly, protože lyže na bruslení do kopce kloužou, musel jsem ty kopce vyvéčkovat nebo natvrdo vybruslit. Začal jsem se najednou potit jako prase. Takže to buď byla pohodičková jízda z kopce, kde mi ty lyže jely samy nebo náročný výstup do kopce, kdy jsem funěl a potil se jako v sauně. Nic mezi. Cestou jsme potkali borce, nejspíš zkušenýho běžkaře. Ptám se ho, zda má výbavu na bruslení a on že jasně že ne, že na to dnes přece nejsou podmínky. Jen jedinej běžkař  v okolí v ten den na tom hustým sněhu bruslil.:)

Tady už mi tuhly nohy. Bruslení do kopce v hustým sněhu, ve kterým Vám ani nejdou vidět lyže, bylo vyčerpávající:)

Sjezd za hustého sněžení v Callaghan Valley.

Po prvním nějakých 7 km dlouhým kole jsme se vrátili zpět na základnu, já dal klukovi zapravdu, že s těma lyžema to na bruslení dnes fakt není a poprosil jsem ho, zda bych mohl dostat zpět své boty a lyže na klasiku. Po hot dogu a čokoládě jsme odpoledne kolem 2. hodiny vyrazili na poslední úsek našeho běžkovacího víkendu. Vzali jsme to vrchním panoramatem nad jezerem, kde jsme ještě nebyli. Trošku drsnější stoupání, ale ten tamější výhled na hory a poté snad minutový, svižný sjezd krásnou otevřenou krajinou nám tu makačku do kopce bohatě vynahradily. Asi 200 m před základnou a naším konečným bodem jsem naposledy stylově spadl, tak jak jsem náš výlet začal jsem jej i ukončil.:)

Když jsme zrovna neblbnuli na běžkách, trávili jsme čas přímo ve vesnici v centru Whistleru. Noční Whistler je blázinec. Večer většinou potkáte jen hlučný teenagery mezi 17-20 lety. Venku  v noci borci v tričku, přelíčený holky v mini mini mini sukních a tričku v mínus 3 stupních, užívající si ten noční život ve Whistleru po svém. Olympijský Whistler v zimě, to je maximální luxus, destinace pro bohatý Kanaďany, Američany a Evropany. Jedno z nejlepších lyžařských center severní Ameriky, vše tam tomu odpovídá. Ceny, hotely, hory, servis na sjezdovkách, servis pro lyžaře. V létě je to mnohem víc místo pro odpočinek, v zimě skutečně speciální pocit, ochutnávka luxusního života opravdu bohatých lidí.:) Nakonec ale, aniž by mě to finančně vyždímalo, strávil jsem tam moc hezký 3 dny...

Noční pohled ze sjezdovky na tu luxusní vesničku plnou bohatých turistů. Noc v nějdražších hotelech prý vyjde až na 400 CAD

A všechny tři dny byly fenomenální! Pohádkově podmanivá zasněžená krajina jak z Tří oříšků, pestré počasí od jasné oblohy po husté sněžení, parádně připravená trať, hromada srandy, náš nečekaně kvalitní sportovní výkon a přátelští běžkaři kolem nás Mám moc hezký vzpomínky na tento víkend. Můj vděk patří jak kamarádce z našeho Brna, která nás přátelsky ubytovala u sebe v baráku, tak i mému tělu, že těch cca 55 km ve třech dnech zvládlo ve zdraví. Momentálně tak udržuju odhodlání vrátit se do Whistleru na běžky ještě tuto zimu co nejdříve :)

Sportu zdar a běžkám obzvlášť! :)