Vyčerpávající LAS VEGAS

Zdravím Vás,

dnes nový zápis o naší parádní a skutečně vyčerpávající dovolené v Las Vegas, kam jsme původně ve složení čtyři chlapci vyrazili v pondělí 25. července s návratem v noci v pátek 29. července. Znovu vložím hromadu fotek s popisem a také množství vydařených, i když lehce roztřesených  vzpomínkových videí, které víc prozradí o tom, jak mimořádná nálada ve Vegas každý den panovala a jak skvělé období celá naše parta čítající nakonec v plném složení 5 chlapců a 1 děvče ve Vegas zažila.

Před odletem na letišti ve Vanu

Několik dní před odletem jsem se nezastavil. Práce a škola mi zabíraly veškerý čas. Nakonec jsem tak neměl ani příležitost nabrat pořádně síly vydatným spánkem, jak jsem původně plánoval. Ve škole jsem dokončoval úkoly, v pátek dva dny před odletem jsem ve škole dopisoval test, v sobotu do noci práce a v neděli den před odletem jsem si ještě skočil s kamarády do False Creek na dvouhodinovou projížďku na kajaku.

V neděli večer jsem vše zabalil, provedl jsem check-in do letadla a zbytek večera jsem poslouchal krátké rockové vypalovačky Elvise Presleyho, které nazpíval kde jinde než v Las Vegas.

Poslední noc před odletem jsem si zdřímnul nějakých 6 hodin, jelikož jsem musel časně zrána na 4 hodiny ještě do školy na praxi, potom ještě na další 3 hodiny na výuku Leadershipu a až potom jsem se potkal s klukama a frčeli jsme společně skytrainem nadšeně na letiště. Pondělí byl tedy hektický den. Ve škole jsme přivítali nové studenty a protože jsem plánoval zmizet na zbytek týdne do Vegas, přišel jsem kamarádovi z recepce s tím návalem nových studentů pomoct. Také jsem si nemohl dovolit zmeškat pondělní hodinu Leadershipu, jelikož bych automaticky nesplnil minimální docházku po předmět, nicméně moje mysl byla stejně už z poloviny ve Vegas. :)


Noční procházka po hlavním Boulevaru - The Strip.

-Jak to chodí ve Vegas-

Kontroly na letištích před vstupem do letadla šly rychle. Jako obvykle není povolen žádný kov na těle při průchodu senzory, vyzutí bot je taky povinnou součástí. Během kontrol zavazadel před letem do Vegas mi zabavili gel na vlasy, v lahvičce ho bylo víc než 250 ml, nehádal jsem se, ale stejně 10 dolarů mrzelo, nekradu přece. :)  Let letadlem zrovna nemusím. Start a přistávání mě stresuje, v letadle mi vždy zalehnou uši a navíc, jak jsem vysokej, v tý ekonomický třídě nemám dostatek místa na nohy.

Dvě hodiny a jsme ve Vegas..

Náš  let se zpozdil asi o půl hodiny, kterou jsme strávili čekáním v letadle. Vybral jsem si to správné sedadlo u okna, takže jsem měl dokonalý pohled na dvě překrásné hory, dva nejvyšší vrcholy státu Washington - Mount Rainier, sopka šplhající do výšky 4392 m n.n. a o pár minut později také o něco nižší Mount Adams s 3743 m n.m. Oba vulkány byly zcela pokryté sněhem. Letěli jsme přímo nad vrcholky obou hor a oblačnost žádná, byla to nádhera. Celkově přelet nad Vancouverem stál za to. Okamžitě jsem si vzpomněl na svůj přílet do Vanu a na svůj první den v Kanadě. Svět z letadla vypadá zkrátka jinak.

Mount Rainier 4392 m n.n

Mount Adams 3743 m n.m.

Z počátku jsme tedy z letadla obdivovali Vancouver, potom dvě hrdé hory Mount Rainier a Mount Adams, potom plno lesů a pohoří, na to pozvolna následoval přechod k poušti a poté už...v dálce pár světel, které se přibližují víc a víc a ano, už jsme viděli Las Vegas. Pohled na noční Vegas z letadla mi nepřipomínal nic, co jsem doposud viděl. Žádný lesy, řeky nebo oceán. Obrovský město, přesto z té výšky a dálky vypadá jako miniaturní osvětlený čtverec. I z letadla jsem si okamžitě všimnul hlavní ulice Las Vegas – The strip, která byla ještě zářivější a výraznější než zbytek tohoto velkého pouštního města. I ty světoznámé hotely a jejich konstrukce se daly už z letadla rozpoznat.

Pohled na Vancouver z letadla

A pohled na noční Vegas z letadla. Uprostřed boulevard The Strip

Přímo na letišti hned po odchodu z tunelu na nás čekaly první automaty, takže je jeden z kamarádů zkusil vybrat hned na místě, za dvě sekund prohrál dolar a šli jsme shánět odvoz do našeho hotelu Caesars Palace.

Automaty hned na letišti

Obrovský šok pro mě byly první sekundy po odchodu z vychlazené haly letiště ven.  Uvnitř klimatizace držící teplotu kolem 22 stupňů, o okamžik později venku večer za tmy 40 stupňů. První moment jsem si říkal, jak ve Vegas ty 4 dny přežiju. Vedro je hodně suchý, vzduch je vyprahlej, není vlhko, takový teplo je asi snadnější snést. Jen vedro jako v peci. Jako když zažehnete troubu, rozpálíte ji a strčíte hlavu trochu blíž. Přes den teplota kolem 45 stupňů. Neva, za den jsme si na to zvykly. Dobrý je, že všechny obchody, hotely a haly jsou klimatizovaný, pobyt vevnitř je teda příjemnej, o to větší změna je to po vstupu ven.

U bazénu na slunci nám telefony vypověděly službu

Náš hotel Caesars Palace

Fountains of Bellagio - hlavní lákadlo hotelu Bellagio. Každou čtvrt hodinu  se desítky fontán roztancují v rytmu nějaké skladby.

Všude v okolí hlavního bulváru The Strip jsou venku i na zahrádkách restaurací rozmístěný rozstřikovače vody, ze kterých se z výšky 3 metrů rozlétají do okolí drobný kapičky vody. Při pohledu se zdá, že to člověka může i hezky zchladit, ale i když jsem strčil obličej přímo před ostřikovač, kapky vody jsem stejně skoro necítil. Celý Las Vegas je totálně vysušený, vyprahlý a půda je žíznivá. Okamžitě je vidět, že do pouště se město prostě nehodí, že Vegas je v té poušti udržovaný na sílu. O to větší je to kontrast když projdete kolem uměle zavlažovaného parku nebo trávníku. Ty hlavní lokality jsou zavlažovaný, aby to vypadalo hezky, pár bloků opodál jen sucho, písek, prach a prapodivní písčití brouci. Není divu, že Nevadu a Kalifornii poslední roky trápí nedostatek vody.

Pohled z pokoje na falešnou Eifelovku

Procházka po hlavní tepně The strip a ukázka místních rozstřikovačů vody, který mi zchladil sedřený místo na ramenu po jízdě na horské dráze.

Kromě místního klimatu mi ve Vegas činil velkej problém místní dress code, kdy mě z kvůli mýmu oblečení občas odmítli pustit dovnitř. Kluci na to konto potom vymysleli vtip, že já mám rád Vegas ale že Vegas nemá rádo mě. :) Hned po našem příjezdu v pondělí v noci jsme šli do stripbaru, kam mě ale odmítli pustit, protože jsem měl tílko bez rukávů. Nutil mě koupit si košili vevnitř za 25 dolarů, nicméně my jsme se otočili a šli jinam. Druhej den jsme šli do night clubu Omnia v našem hotelu a znovu to stejný, borec vyhazovač tentokrát teda ne jen mě, ale i dalšího kámoše odmítl pustit dovnitř, jelikož jsme na sobě měli šortky. Prý jestli jdeme na túru v těch šortkách...ale do klubu nás v nich nepustí. Valili jsme na pokoj, drobounkej kamarád z Tchaivanu že mi půjčí rifle, pak hned do koupelny s tím druhým v šortkách, tam jsem to natáhl do půlky a dál ty jeho kraťoučký rifličky nešly. Byli jsme z celý situace všichni čtyři naprosto hotoví smíchy..:) Nakonec kámoš z Brazílie Jeff, jehož postava se tak nejvíc podobá té mojí, vzdáleně :), zázračně našel ještě jedny rifle, který jsem mu možná trochu vytáhl a nohavice mi končily nad kotníkama, ale do klubu nás nakonec pustili..Long pants, you gotta have long pants on you Sir..:)

Falešná :) Sfinga a hotel LUXOR! s laserovým osvětlením

Hotel Walta Disneyho

V nočním klubu Omnia v našem hotelu...

Vegas je obrovský a roztahaný město a tak doprava po městě může být úmorná. Ve Vegas jsme často využívali přepravu pomocí služby Uber, která byla v Nevadě zlegalizovaná zhruba před ¾ rokem. Uber je super, pohodlnej a levnej transport. Z letiště do hotelu jsme se svezli s pánem a jeho obřím truckem, který na nás čekal přesně tam, kde čekat měl. Dle něj se plno lidí ve Vegas živí jako Uber řidiči na plný úvazek. Za 15 minutovou jízdu dlouhou cca 10 km jsme dohromady my čtyři zaplatili 24 dolarů a žádný trápení s autobusem.

Ve Vegasským skytrainu

..ehm smoki´n :)

Náš hotel, Caesars Palace, je jedním z největších hotelů ve Vegas. Natáčel se tu film Pařba ve Vegas a tak jsme chtěli jít trošku ve stopách hrdinů z filmu. Někdy jsme se tak i cítili, nicméně až tak šílený náš pobyt ve Vegas nakonec nebyl.

V hotelu stovky lidí a stovky pokojů a skutečný luxus. V dolním patře našeho hotelu  bylo kasino, ostatně každej hotel měl dole obrovský kasino, kde lidi hráli všechny možný karetní hry 24 hodin denně. Po takový 3. hodině ranní se kasino přirozeně trošku vylidní, zůstávají jen ti nejsilnější gambleři, nespavci a potom taky "hookers" - holky nabízející sexuální služby za peníze. V úterý v noci jsem se sám vláčel z kasina halou do pokoje, nejdřív mě u automatů zastavila jedna holka, tak říkám, že jsem prohrál všechny své peníze, o minutu později další dvě u výtahu.

Cesta od výtahu do našeho pokoje ááž na samém konci chodby..

Pít alkohol ze skla na veřejnosti nebylo ve Vegas až tak úplně legální..:)

Náš pokoj mě ohromil. Všechno bylo velký, těžký, luxusní, všechno fungovalo, dovíralo a nic nevrzalo. Pravý opak mého sklepního bytu. Klasicky první věc houpl jsem na postel a otestoval tvrdost matrace, nejvíc jsem si ale zamiloval svých 6 polštářů. Dva z nich přesto každou noc skončily na zemi, stačily mi čtyři. Postel metr nad zemí, kráásně se z ní vstávalo a stejně tak spalo, bohužel jsem v posteli moc času spánkem netrávil. Kontrola ledničky v našem pokoji přišla na řadu hned po posteli. Minilahvička Ginu za 10 dolarů bez daně byla v okamžiku prázdná. Ceny občerstvení na pokoji jsou vysoký, ale člověk to v tom návalu radosti že je ve Vegas moc neřeší.:)

T Mobile  Aréna. Příští rok na podzim se tu začne hrát NHL, to znamená lední hokej (kanadský národní sport) v poušti..:)

Večer jsme se vždy všichni sešli v jednom z pokojů a před tím, než jsme šli do kasina, jsme se jen tak poflakovali a bavili se po svém.

Silově jsem měl převahu...

Ale rychlostně jsem nestačil a kluci mně trestali..:)

A co jsme ve Vegas tedy dělali­? Navštívili jsem show Michael Jackson One, která byla poctou Michaelovi a jeho největším hitům. 1,5 hodiny dlouhá šou představila jeho největší hity doplněné o kaskadéry, kteří svým vystoupením a kousky zobrazovali příběh písničky. Původně se mi na show nechtělo, cena extrémní kolem 200 CAD, ale nechtěl jsem se trhnout od naší party, šel jsem a stálo to za to. Byla to pravá Las Vegasská show nejvyšší úrovně. Totálně největší nářez byl nejslavnější deseti minutový pop song Thriller, během kterýho zombíes-kaskadéři pochodovali i  mezi diváky. Plno lidí to vyděsilo, protože měřítko celýho songu a celé show bylo maximální. Choreografové show se tam navíc inspirovali filmem Mad Max, jelikož řezavý kytarový sóla na elekrtickou kytaru během některých skladeb měla na starost zdivočelá blondýna v koženým outfitu. Pro mě byla tou hlavní hvězdou večera.

Jeffova a moje choreografie pro "zobmí" song "Thriller"..

Nebudu kecat, jedno pivko jsem měl vypito. :D

Momenty před začátkem show Michael Jackson One a pohled na pódium z našich míst.

Další výraznou postavou úterního večera byl kamarád z naší party. Ten z celé show bohužel nic neměl, protože ji celou prospal. Starší paní sedící vedle něj před začátkem show to doplnila slovy “vypadá to, že měl náročnou noc“, přikývli jsme na to.:) Před show Michaela Jacksona jsme se totiž zašli rozehřát do stripbaru, kde se toho stalo opravdu plno. Kámoš to tam trošku přepískl s pitím a tím, co jeho tělo snese. Kdo ho může vinit, striptérka ho prostě přemluvila. Člověk na to musí mít v první řadě peníze. Já naštěstí ty peníze neměl, takže já jsem si ve stripbaru zaplatil jen 2 Heinekeny a bylo. Každý další z naší party si tam dopřál alespoň ten blbej Lap dance – tanec striptérky na klíně. Byl jsem sám ze sebe trochu překvapenej až zklamanej, že jsem ohledně peněz až moc rozumnej, ale tušil jsem, že peníze budu potřebovat na důležitější věci – na kasino. :D

Přesto i navzdor své pevné vůli, odcházel jsem z baru o 100 dolarů chudší. Není snadný nezaplatit si tanec za 20 dolarů, když vás holka přemlouvá a vyjednává s Vámi cenu. Nejdřív blonďatá Ruska, potom další a další, navštívily mě celkem 4 holky, ale zbytečně. Od jedné jsem dostal otázku, proč jsem teda do baru šel, když nechci žádnou šou. Odpověděl jsem, že jsem si přišel dát pivko, odpočinout si a podívat se, jak tancují na pódiu, že u nás v Brně v České Republice to tak ve stripbarech chodí.:) Stejně z nás měly slušnej výdělek. Ty holky to tam dělaly prostě špatně. Ten jejich přístup k nám jako k hostům byl na můj vkus až moc okatě motivovanej penězi. Na začátku se na nás vrhly hned po půl minutě co jsem dosedli k našemu stolu, nedaly nám žádný čas na aklimatizaci v baru a potom přepínali mezi tím, že si s Vámi jakože hezky povídají a mezi tím, že Vás všemožně přemlouvají, abyste si zaplatili all inclusive za 300 USD.

Vždycky někdo z kluků najednou zmizel, pak se vrátil a byl totálně happy.  Ale zpět k těm utraceným 100 dolarům, Zaplatil jsem nějakej ten poplatek za vstup, dvakrát jsem zatáhl rundu Heinekenů plus na konec, když už jsme museli vyrážet na show Michaela Jacksona a postrádali jsme našeho kamaráda, musel jsem z peněženky vytáhnout ještě 60 dolarů a zaplatit za něj, nevím přesně co, prostě něco. :) Oba dva se najednou odkudsi zjevili, naprosto opilí, kámoš že dluží holce 100 dolarů, já že tolik nemám, holka ať jí dám, co mám, že to stačí. Tak to spravilo 60 dolarů. Kamaráda v dluhu nenechám a navíc vypadal, že ho stejně čekají krušný hodiny.

To se potvrdilo pět minut později venku. Jakmile jsme vyšli na ulici, kámoš začal zvracet. Vypadal hrozně. Spěchali jsme na tu show, ale taxikář si stál za Svým, že ho nevezme do auta. Nakonec jsme ho přemluvili a konečně razili cestou na show Michaela Jacksona...

Pobyt ve Vegas potom pokračoval středou. Denní program byl víceméně daný dopředu. Ráno po snídani na dvě hoďky bazének venku a schladit tělo, odpoledne horská dráha v hotelu New York New York a procházka po hlavním bulváru a večer tradičně drinky a kasino. Slovo večerka ve Vegas nikdo nezná, proč taky. Ve středu se naše parta stala ještě silnější, můj nejlepší parťák Han dorazil do Vegas a zkompletoval naši 6 členou partu. Han je  fanoušek piva a jiných drinků plus zkušenej karetní hráč, který gamblil ve všech světových metropolích včetně Prahy, takže plán na každou noc s ním byl daný.

Během snídaně hlavně vitamínky..

Průchod kasinem. Všechny automaty neustále svítí a vyhrávají různé skladby a všechny Vás zaručeně oškubou o většinu peněz.

Náš komplex několika bazénů ohraničený několika budovami našeho hotelu.

Natáčení vodních her kamerou GoPro v bazénu.

Horská dráha v hotelu New York byla nechutná. Jak je vidět na fotkách, v neděli před odjezdem ve Vanu a pak ve Vegas jsem se trošku opálil do červena a jak jsem ve Vegas pořád nosil ty tílka bez rukávů, na horský dráze mi ten poklop, která Vás drží na sedačce, sedřel čerstvě opálenou kůži na ramenu. Samotná jízda na dráze byla strašná. Obrovská rychlost, střemhlav dolů, tak jako vždycky - nenáviděl jsem to a užíval jsem si to zároveň. Ostatní byli v klidu, v Brazílii, Japonsku a Koreji mají prý větší dráhy, my v Brně moc ne.

Na tu dráhu už NIKDY

Horská dráha a Socha Svobody..(falešná :D)

Ale zpět do kasina. Tam jsme nocovali každou noc zhruba od té -12 do 4-5 ráno. Dennodenně spánek maximálně 3-4 hodiny. Mně se nechtělo ukončit den a jít spát ani v těch 5 ráno, ale musel jsem. Do postele v dobrý náladě, za to ráno...  Den pro mě začínal až odpoledne.

Ve Vegas jsem gamblil každou noc pár hodin, občas ruletu, občas automaty, většinou však Blackjack a občas jsem se jen díval a fandil kamarádům. Jestli jsem prohrál dohromady za celou dobu pobytu 300-400 CAD? To není špatný. Zažil jsem dennodenní několikahodinový gambling v kasinech ve Vegas, euforii z výhry i vztek z prohry a moc mě to nestálo. Momenty, kdy jsem v pozdní noční hodinu seděl s Hanem  a dalším kámošem u jednoho stolu proti dealerovi, unavení ale stále popíjejíc rumík s Colou namixovanej na chodbě našeho hotelu, vtípkovali jsme a hrabali čipy do naší kapsy, v takových chvílích bylo Vegas naše. :)  

Balíček pro přežití ve Vegas přímo v tričku

- Výlet do Grand Canyonu -

Ve čtvrtek jsme si půjčili auto a naplánovali výlet do Grand Canyonu. Den pro mě nezačal vůbec dobře. Šel jsem spát v 5, vstávali jsme v 7:30 a já byl úplně vyřízenej. Motivace vidět Grand Canyon byla obrovská, takže se mi vstávalo o trošku lépe, ale přesto...

Limuzína nás odvezla do půjčovny aut

Naše fantastická parta - Korea, Brazílie, Japonsko, Taiwan, Č

Cesta suchou prérií plné kaktusů a zakrslých keříků netrvala moc dlouho. Okolí mě fascinovalo, ještě nikdy jsem v poušti nebyl, člověk si připadal, že se vrátil zpět v čase o 50 let. Některý domky a trucky připomínaly čtyřicátý, padesátý léta.  

Bylo to tak, čtvrtek byl pro mě ve Vegas krizovej den. Únava by se ještě dala zvládnout, ale pak začal zlobit žaludek. V autě jsem se snažil moc nevrtět, což se mi dařilo, protože cesta do Grand Canyonu z Vegas vedla po zcela rovné dálnici. Pravý opak charakteru dálnice kupříkladu z Vancouveru do Whistleru. Nejkrizovější to bylo po příjezdu na parkoviště k jednomu vyhlídkovému místu u kaňonu. Musel jsem se jít vzpamatovat na toaletu, ostatní na mě trpělivě čekali, však jeden z naší party zažíval podobnou situaci už v úterý. No uf uf do toho to vedro pětačtyřicet..:) Pak už naštěstí bylo lépe a já se mohl těšit na Grand kaňón. Vše je tam maximálně organizovaný. Návštěvníci kaňonu zaparkují své auto na parkovišti, potom je nutné zakoupit si lístek do busu a vyčekat si frontu na bus, který poté rozveze turisty na vyhlídková místa podél kaňonu.

První vyhlídkové místo. Zcela první momenty a pohledy na Grand Canyon. Na videu je v dálce vidět atrakce Skywalk - prosklená vyhlídka, skrz kterou lze vidět až na samotné dno kaňonu.

Samotný kaňón jako z jiný planety. To místo je neuvěřitelný. Je tam taková zvláštní atmosféra, všude okolo hromada lidí, přesto když se člověk zadívá dolů do kaňonu nebo do dálky, vládne tam naprostej klid a mír. Tolik lidí jsem tam nečekal. K těm hlavním vyhlídkovým místům jezdí jeden autobuse za druhým. Stovky lidí, každý se fotí, natáčí videa. Ty fotky na Googlu nebo v časopisech trošku lžou, je to tam přecpaný lidmi. Líbilo se mi, že ať už kaňon spravuje kdokoliv, snaží zachovat tenhle div světa tak, jak je. Hodně pravidel kudy chodit a co nedělat. A těch vrtulníků kolik tam lítalo. Movitější turisté si zaplatí let vrtulníkem a svezou se až dolů k řece Colorado, která protéká kaňonem a vyřezala jej do současné podoby. Kouknete jedním směrem a vidíte několik vrtulníků, jeden výš, jeden níž, kouknete kousek bokem a další vrtulníky, jako čmeláci tam poletovaly, zvláštní pohled vidět moderní dopravní prostředek v korytu gigantickýho prastarýho kaňonu.

Cestou zpět do Vegas jsme si odbočili ještě směrek k přehradě Hoover, která je životně důležitým zdrojem vody pro státy Nevada a Kalifornie. Přehrada byla svého času v době dokončení ve 40. letech největší přehradou na světě. Kolem 5. hodiny odpoledne v údolí přehrady dosahovalo vedro svého maxima kolem 45 stupňů a slunko pražilo jako nikdy. Vzpomínám si, že nejhůř to snášel Han a při našem zdlouhavým štelování se pro společnou fotku trošku ztrácel nervy...:)

Video z druhého vyhlídkového místa. Tady byl výhled ještě lepší a překrásný pohled na řeku Coloradu táhnoucí se kaňonem.

Celé místo má tak zvláštní a jedinečnou atmosféru, připadal jsem si, že jsem od nejbližšího města nejméně pár dní cesty. A stejně, večer kolem 8. hodiny už jsme byli zase zpátky ve Vegas.


Velká únava po výletě a hlavně dospávání včerejší noci. Já a Han. :)

- Tvrdý návrat po Vegas-

Návrat z žádné dovolené není snadný a natož po Vegas. Do Vanu jsme přiletěli v noci v pátek o půl 2. Z letiště bezmála dvouhodinová cesta do bytu. Po návratu mě čekaly 4 dny práce v kuse, prázdná lednička v bytě a nekonečné otázky ostatních, jak jsme se ve Vegas měli. V podstatě celá škola byla o  našem výletu informována.

Z Vegas jsme se nevrátili pouze chudí, ale já i Jeff trošku zranění. Poslední den před odjezdem na letiště jsme zašli do hospody, kdy jsme si zahráli na kovboje na místním mechanickým "kuřeti" a snažili se na něm udržet co nejdéle. Byla to skvělá legrace, adrenalin a trošku i tlak, jelikož celá hospoda sledovala, jak si vedete a kdy Vás kuře odhodí zpátky na gumovou podlahu. Lidi v hospodě docela zafandili a za celkovou snahu i uznale zatleskali. Kuře ovládala hosteska pomocí pák, takže jakmile jste se drželi na kuřeti moc dlouho a dávali si to až moc v klidu, holka zrychlila změny směrů a rychlost a člověk většinou hned spadl. Z kuřete si Jeff přivezl zraněnou nohu a já zraněný zápěstí a prsty, kdy jsem se zuby nehty držel popruhu abych nespadl.

Záznam toho, jak jsem si ochočil kuře pravou a potom levou rukou..:)

Co se peněz týče, kontrola financí na účtech dopadla přesně tak, jak jsem čekal. Ve Vegas jsem utratil podstatně víc, než jsem si spočítal a než bych měl. Proto jsem si na sebe po návratu trošku zanadával, že nějaký ty drinky a automaty nutně být nemusely, ale pak jsem nad tím mávl rukou. Bylo to přece Vegas. I když je letenka a ubytování ve Vegas levný, všechno ostatní je o to dražší a když tam člověk pije, hraje a nemá někoho, kdo ho drží při zemi, veškerý peníze můžou být rychle pryč.

Hned v pondělí jsem se taky vrátil do školy, kde jsem zmeškal celé 4 dny. Musel jsem dokončit úkoly  do Leadershipu a hned v úterý mě čekal test do Managementu, který dopadl ohledně známky tak, jako bych ho vůbec nepsal. :)

Celý následující týden po návratu jsem se těšil, až se pořádně vyspím. Došlo na to až na konci týdne o víkendu. Po celém tom dobrodružství ve Vegas jsem to potřeboval.

- Loučení s kamarádem Hanem -

Dva týdny po návratu z Vegas jsme se museli rozloučit s mým možná nejlepším kamarádem ve Vancouveru. Gentleman z Koreje Han odjel zpět domů. Končilo mu vízum a stejně tak i stáž u nás ve škole, takže jsme si museli říct alespoň na určitou dobu sbohem. I během těch pár týdnů jsme toho společně zažili hromadu. Každý pátek po škole se někam šlo. Lidi jako on si najdou přátelé všude. Han měl vřelý vztah se všemi učiteli i zaměstnanci naší školy. Často jsme zůstali dole na recepci školy sami ve dvou, což vedlo k tomu, že jsme plno telefonátů popletli, o to víc jsme se vždy nasmáli.

Z bankomatu se v kasinu vybíralo rychle a prohrávalo ještě rychleji. Po jednom výběru americký 100 dolarovky s Benjaminem Franklinem. Han na mě ať to vyfotím, že je za chvíli prohraju..:)

Han navíc poslední dny fungoval jako prostředník mezi mnou a jednou korejskou holkou, která se kolem mě začala motat. Následovaly společný vtípky přesně tak, jak by to mělo mezi dobrýma parťákama být. :)

Jeho odchod mě hodně mrzí. Měli jsme plno věcí společných. Třeba pohled na to, jak si užívat mládí a stejně tak to, že jsme se oba dva vrátili z Vegas zcela chudí. :)  Loučit se s dobrým kamarádem v cizím městě mi bylo líto, nicméně jsme si slíbili, že  pokud to trošku půjde, do Vanu se vrátí anebo z druhé strany, pokud budu mít já možnost, navštívím ho v Koreji. Bude mi tam prý průvodcem. To jsme si na konci v pátek v noci ve skytrainu slíbili.

- Na hokej do Toronta -

Konečně se blíží podzim, letošní léto mi ve Vancouveru nějak nesedlo. Z části proto, že nenávidím svoji práci a musím pracovat do pozdních večerů a z  části taky proto, že jsem letošní léto zatím neplaval ani jednou v oceánu. Letošní léto je chladnější řádově tak o 5 stupňů než vloni.

Letní měsíce  naštěstí utekly rychle a tak se kvapem blíží dešťová sezóna, která může už na konci září docela dobře začít.

Příští týden v pátek odletím na Světový pohár v hokeji do Toronta. Lístky na  naše zápasy už mám, stejně tak letenku a ubytování. O celkových nákladech na výlet se mi moc psát nechce..:) Torontskej výjezd za tím úplně nejlepším možným hokejem na světě bude hodně drahej, ale touha tam jet a vidět zápasy naživo mně silně pomáhá ve složitých chvílích v práci.

Toronto by měl být po Vegas druhý vrchol letošního léta i když hezkých chvil jsem tu i tak měl v létě plno. Mnoho skvělých výšlapů do hor, plavba na člunech a na kajaku a potom hlavně  s mými spolužáky ve škole, kde ať potkáte téměř kohokoliv, každý je přátelský, ochotný pomoct, poradit, nikdy žádný naschvály a žádný vychloubání se. Je to tím, že mnoho našich studentů je z Japonska a Koreji a jejich prostředí a tamější kultura je tak vychovala. Poslední dobou jsem na děcka z Japonska a Koreji trošku změnil názor, stejně tak postupně měním názor na místní kanadský Vancouverities, zejména na ty mladší. Nemyslím si, že jsou tak super, hodní a fér, jak se lze všude dočíst. Tak uvidíme, příště možná napíšu víc.

Tak to je vše.  Toronto mě pomalu volá... Po návratu, pokud čas dovolí, zase napíšu.

Posílám všem pozdravy do Brna! :)