Trable s kanadskou poštou a příprava na Las Vegas

Čau Čau,

protože mě brzy čeká doufejme suprová dovolená v "Loukách" alias ve městě průšvihů známém spíše pod španělským názvem Las Vegas, rozhodl jsem se přilepit další příspěvek na můj už tak docela obsáhlý blog, který už oslavil své dvouroční výročí existence, stejně jako já své dvouroční působení zde v kanadském Vancouveru.

Pro přilehlou přírodu Vancouveru není nic typičtějšího než kapradiny, husté lesy a větve porostlé mechem

Úvod většinou začínám zmínkou o aktuálním počasí tady na západě Kanady a tuto tradici dodržím i dnes. Vloni jsem se touhle dobou už procházel mělkou hladinou oceánu, opaloval se na pláži a střídal opalování, dřímání a čtení knihy na některé z místních písčitých pláží plných krabů, hus a hlasitých racků. Vloni i rok před tím v létě roku 2014 jsme si tu užívali tropických teplot, buď lehce pod, ale spíše výrazně nad 30 stupňů, každý oblečený v šortkách, krátkých sukních, tílku a sandálech. Vloni navíc zničily značnou část britsko-kolumbijských lesů ničivé požáry, který uvrhly Vancouver do šera a jejichž dým zakryl jinak modré nebe nehezkou dýmovou clonou.

Odpočinek v lese v průběhu výletu, na kterém jsme překonali převýšení 1400 m.n.m.

Před odjezdem jsem všude četl, jak je ve Vanu leckdy deštivo i během léta, že koupání v oceánu je spíše výjimečné, jelikož prostě není dostatečně teplo. Inu, loňské i předloňské léto bylo asi skutečně mimořádně podařený, tradiční podoba léta dle místních Vancouverities je ta letošní. Zatím není moc na koupání, týden zpět tu několikrát pršelo, ale konečně nyní na konči července se zdá, že se léto předvede v plné parádě.

Abych úplně nekecal, kámoš z Česka, a touto zmínkou o něm mu posílám přátelský anglický pozdrav Hi, se tu na konci května již vykoupal. Nebylo to však koupání dobrovolné, nýbrž náhlé a nepřipravené smočení ve vodě, kdy se s ním převrátil jeho vytuněný žlutý kajak, zatímco pádloval, fotil a jedl svoji výživnou tyčinku pro kulturisty.:) Tak či onak, duben tu byl mnohem teplejší než květen a červen a i když se tu zatím nekoupeme, alespoň nás zatím netrápilo dusno a vedro.

Na kajaku v úžině False Creek

Pohled na Downtown Vancouveru z kajaku

Vypouštíme vodu z kámošova kajaku po tom, co se s ním překlopil:)

K tomu jak se mi daří...Zastavil jsem jeden z dalších váhových úbytků zapříčiněný minimem času na vaření a na jídlo samotný, touhou ušetřit co nejvíc peněz na řádění ve Vegas a na hokej v Torontu v září a také velkým fyzickým vytížením v práci. Času je míň než málo, je mě všude třeba, pořád někam jezdím, něco doháním na poslední chvíli, ale na mém životním standardu tahle snaha stále není vidět. Ještě stále bydlím ve sklepě v Burnaby v našem poklidném sousedství, kde se poslední dobou rozmohl jeden zlozvuk každý si tu najednou usmyslel, že si pořídí psa, rodinou vlastnící náš dům nevyjímaje. Na mýho uslintanýho čtyřnohýho roomatea (spolubydlícího) psa jsem si párkrát stěžoval pomocí podrážděnýho statusu na Facebooku, ale asi to udělám ještě jednou pořádně tady na svém blogu.

Porce brambor s česnekem za 4,5 dolaru :/

Začnu zlehka. Obvykle se vracím v pozdní noci domů do baráku, v polospánku odemykám, v baráku klid a jen co otevřu dveře, psík začne štěkat, výt, skákat a běhat, jako bych byl zloděj. Pravda, je to pes, chrání dům, beru to. Mimo to mi ale rozkousal moje domácí papuče, ale dobrá i to skousnu, je to pes. Nedávno mi ale kvůli psovi pošťák nedoručil balík plný cenností z ČR a tím se dostávám k popisu téhle frašky s balíkem, která trvala tři týdny.

-Vancouverští pošťáci se bojí psů-

Abych si jakože nevymýšlel povídačky, tak tady jsou fakta. Rodiče mi do Vanu za celé dva roky poslali tuším 7, možná 8 balíků. To je docela dost, že. Každý balíček mě potěší, udělá mi radost a ujistí mě, že si budu dva týdny pochutnávat na českých lahůdkách. Dva z těchto 7 balíků se ztratily. Ten první vyrazil do Kanady, někde na své cestě se ztratil, aby se potom nečekaně zase objevil zpátky v ČR. Další balíky dorazily v pořádku až ke mně. Až ten poslední balík, to byl horror.

Celou story popíšu chronologicky, jak jsem posupně během svého vyšetřování po stopách zmizelého balíku zjišťoval. Před třemi týdny jsem tak nějak očekával balík každým dnem, jelikož jsem měl zprávy, kdy byl balík odeslaný a kdy se dostal na území Kanady. Takže utíkal den za dnem, balík mi ale nepřišel a ani ve schránce žádnej lístek o neúspěšném doručení balíku vyzívající k osobnímu vyzvednutí v úschovně nebyl. Čeknul jsem trace and track na netu Český pošty, kde stálo, že balík byl doručen do Kanady již před týdnem 16. června. Bylo tedy jasný, že je něco v nepořádku. Volal jsem na kanadskou poštu, kde se musí člověk tak jako v Česku proklikat hromadou voleb. Tam mi řekli, ať ještě pár dní vyčkám a doufám. Rada jako Brno. Tak za pár dní volám znovu a je mi řečeno, že jo, že se dle záznamu pošťák pokoušel 16. června doručit balíček na uvedenou adresu, ale že tam byl nějakej problém se psem. Jestli prý mám psa. Nejdřív říkám že ne, já a psa to tak, pak mě ale trklo, že rodinka v baráku psa má. Na to mi přes telefon sdělili, že kvůli psovi nemohl pošťák balík doručit, nebylo to prý bezpečné a doručení bylo přesunuto na další den. Tak jsem si zanadával na toho vystrašenýho doručovatele, utrousil jsem pár slůvek na adresu toho hloupýho psa, ale co už, počkám den a zítra mám balík doma.

Naše klasické páteční srkání japonského Saké z minimističek

Pohodlně usazená sova na větvi

Nicméně, ani druhý den v pátek jsem balík neobdržel. Potom ani v pondělí, ani v úterý, volal jsem tedy opět. Na telefonu mi říkají, že byl při doručení nějakej problém se psem, já na to da da da to už víme dávno, ale kde je balík? Borec ale nedokázal poradit. Ptám se, jestli se můžu jít zeptat na doručovací místo, kde si obvykle balíky vyzvedávám i bez lístku s vyzváním, borec že to můžu jít zkusit, ale není záruka, že tam balík bude. Ptám se dál, co můžu udělat, on že já jakožto příjemce nic moc, že by měl odesílatel balíku kontaktovat kanadskou poštu s reklamací. Oni pry nejsou oprávnění řešit reklamaci a poskytovat další informaci mně jakožto příjemci balíku. Vysvětluju mu, že to je poměrně složitý z ČR volat do Kanady a řešit balík, on na to že to chápe, ale tak to je a že sorry.

Tak jsem tam zašel, balík tam ale nebyl. Opět mi zopakovali, že při doručení byl nějakej problém se psem a že bylo doručení odloženo na další den. Víc nevědí. Hned na to jsem zavolal na Canada Post znovu. Vše jsem jim vysvětlil, že bylo doručení kvůli psovi odloženo na další den, ale že další den k tomu doručení nedošlo a ptám se, kde je balík. Paní bylo hodná, ale nepomohla mi. Pomocí Tracking number zjistila jen to, co jsem já už věděl. Konečně mi ale přiznala, že se s balíkem nejspíš něco stalo.

Přes telefon jsem teda podstoupil jakýsi dotazník s detaily o mně a o balíku a zahájili jsme vyšetřování po ztraceném balíku, do 5 pracovních dní mi prý dají vědět. Moc jsem nevěřil, ale doufal jsem.

V pátek to byl 5. den a pořád se mi nikdo nezavolal, ale byl tu svátek Canada Day, tak to nikdo nebral. V sobotu mi na telefonu sdělili, že to jsou teprve 4 dny, že se Canada Day nepočítá, ať jsem trpělivý, že mi zavolají, na co přišli. V pondělí mi na telefonu řekli, ať jsem trpělivý, že to jsou teprve 4 dny, že se minulé pondělí do těch 5 dní nepočítá. V úterý volám znovu, říkám, že to bylo již 5 dní a měli se mi ozvat do 5 dní. Ptám se, zda mohu něco udělat, jestli můžu někam jít, oni že ne, že je balík asi v depu v Burnaby, ale že není otevřené pro veřejnost, že mi určitě dají vědět zítra. Nedali. Čas letěl a hrozilo, že se balík vrátí zpět do ČR, jelikož byl v Kanadě již 3 týdny.

Ve středu volám znovu, byl jsem už dost podrážděnej, říkám:"podívejte se paní...paní na to že moje situace s balíkem už musí být frustrující, já na to že ano, že to trefila...ona že pokud chci, můžu se jít zastavit do depa do skladiště zásilek, nejspíš tam balík stále je, neboť záznam na stránkách pošty neobsahuje žádnou informaci o odeslání zpět do Evropy.  Říká mi, přijď raději dnes, zítra budeme stávkovat a v pátek možná taky a i když v pátek stávkovat nebudeme, balík už stejně může být odeslán zpět do Evropy. Říkám dnes nestíhám, co v pátek a ona, že mi právě řekla, že v pátek bude ta stávka. Potom se mi omlouvala a říká mi, že i zítra ve čtvrtek je to ok, že stávka bude v pátek a ne ve čtvrtek, že to spletla. Ať prostě přijdu do depa, vezmu s sebou nějakej průkaz totožnosti s kanadskou adresou bydliště, na což mi snad vydají balík, pokud tam ještě je. Konečně tedy nějaký posun. Průkaz s kanadskou adresou nemám, musel jsem tak hodinu hledat smlouvu o podnájmu, kde bylo uvedený moje jméno a adresa.

Ráno ve čtvrtek tedy valím do depa v Burnaby, borec v okýnku na mě houkl co chci, já říkám, že se mi ztratil balík odeslanej z Evropy a já věřím, že ho máte tady. Chvíli jsem čekal, mezi tím jsem se na místní nástěnce začetl do článku, jak ve Vancouveru došlu k nárůstu útoků psů na pošťáky a výzva majitelům psů, ať své psy více hlídají, jinak jim nebudou doručovány žádné zásilky. Došlo mi, že to s tím psem asi nebyl kanadský vtípek, že být pošťákem tady ve Vancouveru, kde je psů dost a lidé si moc nezamykají dveře možná může být nebezpečný povolání. Pán mi za chvíli zavolal supervisorku, naštěstí skutečně velice příjemnou paní, které jsem vše vysvětlil, kdo jsem, co chci, příběh o psovi atp...Oni mi řekla, že tu má dva balíky, které tu mají delší dobu uložené a které nemohli z různých důvodu doručit a po pár vteřinách na ni borec zvolal, že jedním z těch dvou jej ten můj. Voilá, konečně získám svůj balík!

Novinový článek vyvěšený na nástěnce na poště upozorňující na častější výskyt útoků psů na pošťáky

Tak jsme si hezky povídali, vysvětlila mi, že onen pošťák, který mi balík doručoval byl již dvakrát pokousaný psem a odmítá v některých domech doručovat, že v té naší čtvrti si vloni pořídilo plno rodin psa, včetně mé rodiny a že útoky psů jsou poslední dobou dost častý. Zkrátka a dobře pošťák prý usoudil, že nebylo bezpečný přiblížit se ke dveřím domu a doručit tak balík, na což má plné právo. Pokračovala dál a to tak, že se hned druhý den po neúspěšném doručení zastavila na mé adrese a do schránky vložila oznámení o problému se psem a o tom, že majitel psa musí podepsat dokument a zaručit se, že v budoucnu zajistí, že pes bude na vodítku, nebo v ohradě a že nebude pošťáka v budoucnu ohrožovat. Od toho dne prostě pošta pozastavila jakékoliv doručování balíků, dopisů a jiných zásilek do našeho domu a tím dokumentem nám to mělo být sděleno. Já ani rodina bydlící v baráku jsme ale žádný oznámení nenašli. Takže doručování do našeho dobu bylo stále pozastaveno, dokud majitel domu nepodepíše oznámení a nedoručí jí ho osobně. Oznámení jsem převzal a slíbil, že ho předám majiteli domu - Jamiemu, ten bude překvapený.  Když jsem mu totiž týden před tím řekl, že mi pošťák nedoručil balík kvůli jejich psovi, nevěřil a označil pošťáka za idiota.

Nicméně zpátky do depa. S lady supervisorkou jsem si hezky popovídal o tom, jak těžkou profesi doručovatelé zásilek ve Vanu mají, o tom, co mi rodiče do Vanu asi poslali, o ČR a o přírodě ve Vanu a na konci mi udělala ještě větší radost, když mi předala psaní od kanadského finančního úřadu, který stejně jako balík nebylo doručeno z důvodu uvalení "doručovacího embarga" na náš dům. V obálce byl překrásný neočekávaný šek na 134 CAD, určený pro mě jako finanční příspěvek pro dočasné rezidenty Kanady původem z ciziny. Šek mi udělal velkou radost a spolu s balíkem zpříjemnil moje čtvrteční deštivý ráno. Trošku delší příběh ale alespoň vidíte, že ani kanadská pošta není nejspolehlivější.

Myslel jsem, že tím je hotovo, ale mělo to ještě kratší dohru u mě doma. Takže na poště mi dali dokument a list s doprovodným textem oznamující majiteli domu, že pošta nebude doručovat žádné zásilky, dokud se majitel domu nezaručí, že je to pro doručovatele bezpečný.

Pár dní jsem neměl možnost mluvit s domácíma, kterým hlavně byl tento dokument určen, tak jsem ho nechal na stole, ať si ho domácí přečtou, až budou mít čas. Minulý týden ve čtvrtek jsem se vracel o půl jedné v noci domů z práce, vstoupil jsem do kuchyně, otevírám mrazák a ukládám si pytlík megavelkých kanadských borůvek z farmy, který mi donesl kámoš do práce. Pán domu Džejmí, věrnej fanoušek Canucks, oblečenej do historického dresu s jmenovkou Bure na zádech, se v ten moment toulal kuchyní, tak jsem se ho zeptal, zda četl ten list z pošty. Jamie že nic nečetl, vůbec nevěděl která bije. Vysvětlil jsem mu celou story s mým balíkem, že jsem musel jít do depa pošty a že jim do baráku už 3 týdny nechodí žádná pošta. Jaime nejdřív moc nechápal, co se mu snažím vysvětlit, na to utrousil, ze ten pošťák musel být skutečně hlupák. Poté moudře promluvil a říká, že to neva, že kromě letáků stejně žádnou poštu nedostává.  Já říkám, že já ale ano, že potřebuju, aby pošta na jejich adresu zase začala doručovat, že tu tak trošku pořád bydlím taky. Připomněl jsem mu, že občas očekávám balík z Evropy nebo dopis z kanadskýho finančního úřadu, on na to úplně v klidu, ať si změním adresu na barák vedle a ať mi moje věci chodí teda tam. Nemohl jsem věřit, že navrhl něco tak stupidního. Vskutku férový jednání k podnájemníkovi, který platí nájem vždy k 1. dni v měsíci. :/

Ale tak diskuze pokračovala, říkám že to není moje chyba, že pošťák byl už několikrát pokousaný a že se bojí jejich psa. Do toho Jaime zvolal na paní domácí odpočívající ve 2. patře, zda o něčem ví. Ona že ano. Za chvilku byla paní domácí dole, scházela po schodech, utahujíc si pásek u nočního županu. Jakmile byla dole, zase mě požádala, abych ji vysvětlil vše, co se stalo s mým balíkem a co mi řekli na poště. Do toho já jsem neměl vůbec chuť, po 6,5 hodinách práce na recepci ve škole a po 6,5 hodinách běhání v restauraci jsem nechtěl nic jinýho než jít spát.

Na poště

Tak jsem ji to vysvětlil znovu, ona na mě že už teď chápe, proč jim poslední týdny nechodila žádná pošta, že čeká důležité psaní a ono nikde. "No protože to zadržují v depu", odpovídám jí. Snažila se situaci porozumět, poděkovala mi, že jsem jim ten dokument přinesl a vysvětlil, co se vlastně děje. Jaime  tam mezi tím chroupal nějaký lupínky a tu a tam zanadával, co to na poště pracuje za idioty, ale nakonec přislíbil, že se zítra zastaví na poště a donese jim ten dokument podepsanej. Paní domácí na to, že ne, že to udělá ona, že ona je v těchto věcech lepší a já jen koukl na Jaimeho a zaslechl jeho reakci:"Jo jo, určitě jsi v tom lepší".

To byl pro mě jasný signál v tichosti ustoupit a odejít se skrýt do podzemí - do mýho sklepního pokoje, protože to vypadalo na hádku. Ne že bych poslouchal, ale stejně, jak jsem už psal dříve, u mě dole je všechno slyšet a tak jsem jen zaslechl docela hutný komentáře vůči Jaimymu. Ono není divu, jeho povaha a způsob řešení situací ve stylu "I don´t give a fuck - změň si adresu na vedlejší barák" je často za hranou.

-Do školy, do práce, do školy-

A co jinak? 4 x týdne chodím do práce do naší "krásné" "klidné" restaurace plné "pořádných" hostů a skutečně "férových" číšníků. :D. Pracuju od 5 do 11 - 11:30. Love docela fajn, mám na Vegas, skoro mám na Toronto, ale moje nálada to schytává. Starat se o hosty 6-7 hodin, profesionálně se usmívat, poletovat sem a tam a neustále plnit prosby zákazníků je těžký. Noční směna se zdá někdy nekonečná. Jak kámoš nedávno trefně poznamenal ve škole, není jednoduché být milý a zdvořilý. Uklízet nepořádek ze stolů po některých jakože "hostech" není zábava. Do toho si číšníci neplní svoje povinnosti a čekají, že to za ně budu dělat já, což já bohužel někdy dělám. Však on to stejně udělá, nejspíš si říkají.

S kámošem z Brna během velkého setkání v Kanadě po 13 letech:)

Letní Elfin Lakes před týdnem 17. července 2016

3 dny makám jako busser sám, v sobotu jsem tam společně se svým nejlepším parťákem v Kanadě Vietnamcem Josephem. Takže sobotní směna je vyplněná převážně srandou, nekonečnými diskuzemi o našich servírkách, která je jakože the hottest a vzájemným nekonečným pošťuchováním, kdy on si ze mě dělá legraci kvůli mý angličtině a z toho, že jsem skrblík na peníze a já se zase bráním tím, že se jeho skutečný jméno nedá vyslovit (Kou Vou) a že plno Vietnamců z jeho domoviny v Česku prodává napodobeniny oděvů a neplatí žádný daně.  Pracovat s Josephem je zábava. Když se na**ru já, povzbudí mě, když on, povzbudím já jeho, když toho máme plný zuby oba dva, jdeme k umývačům nádobí za 70 letým pánem Menuem, který je jedním z těch kouzelných starších pantátů, kterým stačí znát anglicky 10 slov a přesto se po rozhovoru s nimi hned cítíte lépe.

Parťáci z restaurace - vzadu Filipínec Ernesto, ten mi nosí ovoce, v popředí umývač nádobí Menu:)

Umývači nádobí a kuchaři jsou dobří lidi. Filipínec Ernesto mi pro radost občas zatancuje, jindy zase donese pomelo, pomeranče, borůvky z farmy nebo "donátky" z kavárny Tim Horton. I další kluci jsou fér hoši, ale pokud bych se měl vyjadřovat o číšnících a servírkách, shrnul bych to na :"Prachy prachy, jen to mě zajímá. Čím víc tím líp." Naštěstí ne všichni jsou takoví, většina však ano. Tam u nás je to silně stresový pracovní prostředí. Je nutností pracovat ve velký rychlosti, jednat s lidmi různých povah, zvyků a s různou úrovní slušných mravů. Však každý, kdo kdy v restauraci pracoval, tohle zná. Ještě si neodpustím připomenout, že to není tak dávno co mi bylo v ČR vyčítáno, že jsem pomalej.:) A přes to, to co u nás prý dělali každoročně přes léto busseři dva, já zvládám sám.

Během zpáteční cesty z Elfin jezer nás dohnala bouřka

Naprosto skrz promočenej po bouřce, která nás zastihla při cestě z hor zpět k autu. Naštěstí jsem se poté převlékl do kamarádovi suchý bundy

Po pravidelné sobotní směně s Josephem jdeme většinou na pivko takzvaně "Wash out the bullshit" - zklidnit nervy po práci. Po návratu z Vegas zauvažuji nad tím, že bych pustil jednu směnu týdně. Vracet se z práce o půl jedné v noci je vyčerpávající. Na druhou stranu mám zase nějaký plány na podzimní nákupy a k tomu z Vegas se asi bohatší nevrátím :D, a proto peníze se budou hodit. Takže nevím nevím.

S Josephem po společné večerní směně smýváme "bullshit" pivkem :)

Když nejsem zrovna v práci, jsem na praxi ve škole na místě recepce, kde tvořím určitý marketingový věci pro školu. Makám vedle dobrýho kámoše z Indie, který mi mimo profesních rad jak mluvit přes telefon a jak to chodí v branži a ve škole často poradí i čistě jako chlap chlapovi třeba o tom, abych se neženil atp.:) Často řeším telefonáty, ale nikdy nikomu stejně nerozumím, protože když se z druhýho patra po schodech přiřítí dav studentů v euforii z toho, že je pauza na oběd, v telefonu prostě není slyšet. Minulý týden se k nám za stůl přidal další kluk na praxi Korejec Han, který zase přináší zajímavý poznatky o korejských dívkách. Jednoduše my tři tam máme velkou pohodu. Já s Hanem občas zazdíme nějakej telefonickej hovor a tak po nás musí náš zkušený kámoš K. s volajícím občas uklidňovat situaci. :)

Ve škole na recepci makám vedle svýho dobrýho kamaráda K. z Indie

Studentům se snažím všemožně pomáhat, takže ve škole potkávám desítky lidí, v restauraci mnoho dalších hostů. Každý pořád něco říká, já musím odpovídat. Někdy mi jde z těch lidí hlava kolem. Čtvrtek je dnem nejtěžším, to jdu do školy na 10, končím ve 4, potom do práce na 5 a končím v 11:30. Čtvrtek je naštěstí jen jednou týdně. :D

Jediný volný den v týdnu je tak pro mě neděle. To většinou neodpočívám, ale jdu hikovat do přírody. Neděle co neděle, posledních snad 7 víkendů v řadě, vyrážím do lesů na turistickou stezku. Jelikož mám už West Van a North Van prochozenej tam a zpět 2 x, začal jsem nedávno objevovat sousedství jako Port Moody, Coquitlam a Port Coquitlam. Bez auta je to dost daleko, ale i tak se tam dá busem dostat a ty tamější lesy jsou neuvěřitelný.  Jdete do lesa, všude cedulky s upozorněním na medvědy, na pumy. Pravá kanadská příroda z turistických magazínů, člověk je v místních lesích návštěvníkem a ne pánem.

Předminulou neděli jsme si ukousli předaleký výlet. Vyrazili jsme ze zátoky zvané Deep Cove od hladiny oceánu a šlapali nahoru na Seymour Mountain, na horu Seymour do výšky kolem 1440 m n m. Celkově 22 km dlouhý výlet nás vyčerpal všechny. Po sestupu z vrcholku do rezortu na parkoviště jsem poprosil kluka s holkou, zda by nás nestáhli dolů k silnici, že bych asi dalších 10 km dolů neušel. Tenhle výlet jsem z nohou vyklepával další 3 dny až do středy.

Buntzen Lake

Kromě práce, výletů a praxe ve škole jsem se od začátku července navíc ještě přesunul zpátky do výuky, chybí mi pár kreditů k dokončení akademický části studia a pro získání diplomu tyhle kredity prostě mít musím. K práci a ke stáži ve škole ještě  3x týdně na 3 hodiny školy. Minulý pátek jsem předvedl další ze svých prezentací do Marketingu, tentokrát o automobilce Tesla Motors. Lepší se to..:)

Tesla model X SUV. Ve městě jezdí Tesel plno

No a dva týdny zpátky v neděli 9. července jsem tu skromně oslavil 2. výročí mého příletu do Vancouveru. Jak už jsem přiznal na začátku, ne že bych tu zlepšil svůj přepych a standard, ale sbírám zážitky a občas potkávám fajn lidi, což taky není tak málo.

-Vegas-

V pondělí 25. července letíme do Vegas. Já, kámoš Jef, kluk z Ásie Jouei a další kluk z Ásie. Původně jsme tak byli 4, před pár dny přišel Jef, ten který měl nejvíc řečí o casinech a o nočních bazénových večírcích s holkama s tím, jestli je ok, když se k nám přidá jeho nová přítelkyně z Japonska. Takže nás bude 5. Snad Jef ví, co dělá.:D A podle posledních novinek se k nám přidá ještě Han, který má od Vegas tak nějak stejná očekávání, jako já.:) Základní plán spočívá v tom, že on z Casina zajistí peníze (jelikož je docela hráč) a já se ujmu té společenské úlohy a budu nám nahánět nějaký dívčí doprovod po Vegas. Uvidíme.  Během volných chvilek mě ve škole učil hrát karetní hru Blackjack a základní taktiku založenou na počítání, přesto šance na výhru v některém casinu u mě asi budou nižší než 50%.

Už zamlada jsem o Vegas slýchával a snil, teď se sen splní a výlet se blíží. Skutečně velká věc. Z Vanu odlétáme kolem 6 večer, před tím si zajdu na 3 hoďky do školy na lekci Leadershipu a pak do Vegas. Vracíme se v pátek v noci. Jeden den chceme navštívit Grand Canyon a pak taky Hoover Dam, kde se natáčela kupa Hollywoodských trháků.

Na výletě jsme moc nešetřili, bydlet budeme v hotelu Caesars Palace. Jedno z těch úplně top obydlí s luxusními bazény. Měli bychom tak zažít to klasický, kýčovitý, osvětlený Las Vegas, kde není snadný neprohrát peníze a chovat se slušně.

Náš hotel Caesar Palace

Uvidíme, skutečně moc nevím, co od Vega očekávat. Nějaký drobný na útratu ve Vegas odložený mám, chci se ještě před odletem trošku věnovat spánku, ať tam mám dostatek energie. Každý den chceme trošku naplánovat, nicméně stejně to večer vidím na nějaký pitíčka a polehávání na nafukovacím krokodýlovi na osvětleným bazénku našeho hotelu.

Jeden z bazénů našeho hotelu

Tady se budeme koupat

Pokud to trošku půjde, chtěl bych přes mobil ve Vegas každou noc napsat kratší odstavec za celý den, takový bezprostřední popis našeho dne co jsme dělali a jak jsme se měli. Úroveň slohu asi nebude nejlepší, za to půjde o autentický zážitky přímo z dějiště.

Po návratu z Vegas to bude nejspíš rychlý návrat zpět k běžným povinnostem. 4 dny práce v kuse, praxe a škola, ale bez práce to tu nejde. Mít nebo nemít 100 dolarů za den práce je pro mě velký rozdíl. Na konci letních prázdnin začnu vyhlížet další výlet. V polovině září bych rád letěl do Toronta na Světový pohár v hokeji. Věřím, že tam naši bruslaři zabojují a nedají to Kanaďákům zadarmo, když už jsem za lístky na zápasy našich utratil třítýdenní výplatu.

Kajakář potápěč :D

Na další zápis některých pozoruhodných historek podrobněji není čas, i když třeba právě ta, jak se kamarád potopil s kajakem na moři, nebo jak jsem zažil neúspěšné Deja Vu s další kanadskou holkou v nočním buse, by za kratší zmínku stály. Nemusím se ale zase přiznávat úplně ke všemu:)

A tak tedy, posílám pozdravy z letního Vancouveru, ty další už pošlu z amerického Las Vegas. Díky, že jste dočetli až do konce.:)

PS: Ještě pár slov pro mladší čtenáře. :)

Ahoj, pořád žiju v Kanadě, už uplynuly dva roky od té doby, co jsem sem přiletěl. Ještě jsem se tu letos nekoupal ani jednou, vloni v létě bylo mnohem tepleji, voda v moři je pro mě zatím moc studená. Doma v ČR je určitě tepleji než tady ve Vancouveru. S kamarádama jsem tu zažil skvělou věc. Půjčili jsme si loďku a pádlovali jsme na moři. Každý měl vlastní loď, měl jsem trošku strach, že se potopím do vody, ale naštěstí jsem se nepotopil. Jeden z mých kamarádů ale dělal na loďce blbosti a z ničeho nic se s ním loďka převrátila do moře. Kamarád se nemohl dostat zpět na břeh a tak jsem mu musel pomáhat.:)

Často chodím na výlety do lesa. Musím dávat pozor, protože tu v horách žije plno medvědů. Ráno si nachystám svačinu, přibalím do batohu vodu a mapu a jdu na výlet. Z výletu se většinou vracím večer, celý unavený a hladový, ale mám radost, že jsem viděl kus hezké přírody. Proto se mi tu v Kanadě líbí, hlavně hezká příroda a lesy. Během výletů jsem už potkal plno zvířat. Viděl jsem tu sovy, hady, vydry a kraby. S kamarádama jsme se dohodli, že si jeden den půjdeme kraby chytit do moře. Potom je uvaříme a sníme.

V práci do restaurace za mnou občas přijde nějaký kamarád, takže mu poradím, které jídlo chutná nejlépe a které by si měl objednat. Kamarád kuchař mi někdy donese zadarmo ovoce, já mu zase za odměnu koupím koblih s pudinkem uvnitř.:) V restauraci potkávám plno hodných i mračících se lidí, já se ale musím pořád usmívat, jinak by mi pan vedoucí nadával.:) Jak tak někdy uklízím stoly po hostech v restauraci, lidé občas na stole zapomenou zvláštní věci. Už jsem našel několik telefonů, šalinkart, deštníků, svetrů, bund, kabelek, prášků, slunečních brýlí nebo kšiltovek. :)

Zítra poletím letadlem s kamarádama na velký výlet do Ameriky. Dlouho jsem šetřil, abych na tento výlet mohl vyrazit. Všichni se moc těšíme. Na výletě strávíme celkem 4 dny, budeme bydlet v obrovském a krásném hotelu s bazénem a možná taky vyrazíme na představení do cirkusu, protože tam jsem ještě nikdy nebyl. Večer budeme hrát hry a možná si zajdeme s kamarádama zatancovat.

To je ode mě tedy zatím vše. Zítra si musím zabalit kufr na výlet, ale moc věcí si s sebou stejně nevezmu.  Hlavně plavky, šortky, kšiltovku, krém proti slunci a žabky k bazénu. Zkusím na výletě koupit nějaké suvenýry, jako vždy pár pohledů a magnetku na lednici a poslat je domů.

Tak ahoj, mějte se všichni dobře. Víťa :)